Někdy si říkám, že to je asi trochu bláznivé, před několika lety jsem se vrátil k focení. Jako kluk jsem se máchal ve vývojce a ustalovači, sušili jsme a leštili černobílé fotky. Tenkrát to bylo normální, dnes to je buď úlet nebo umění. Měl jsem tehdy skvělého učitele, vděčím mu za komentáře k mým fotografickým pokusům. Jeden komentář si dodnes moc dobře pamatuju, vyfotil jsem nějaký keř nebo to byly větve stromu a on mi řekl: „Martine, to je mlno!“ MLNO znamená, že na fotce nic zajímavého není, žádný příběh!

Takže nefotím MLNO, nejraději fotím lidi, mým cílem je zachytit vrchol emocí na fotografii. Ať už je to sebevědomí, radost, smutek nebo prostě láska. Protože jsem strávil největší část mého života v „hospitalitě“, mám blízko k focení jídla a interiérů restaurací a hotelů.